Architektura

Nic není stálé, říká architekt Petr Nacházel

ČTENÍ NA 6 MIN. | 9.3.2024

Nacházel architekti je architektonická kancelář založená v roce 2008 se sídlem v Praze. Je mimo jiné autorem projektu příměstské vily, který byl zařazen mezi finalisty architektonické soutěže BMIAA 2023. Kromě nových projektů se kancelář zabývá adaptacemi a rekonstrukcemi staveb s důrazem na nalezení vztahu mezi rekonstruovaným objektem a současnou architekturou. Architekta Petra Nacházela jsme zastihli ve své kanceláři na Janáčkově nábřeží.

Jaký je váš názor na současnou českou architekturu?

Podle mého názoru u nás kvalitní architektura vzniká většinou v případě, že máte k dispozici nejen dobrého architekta, ale i kvalitního klienta a kvalitní zadání. Architektura není jen o tom, jak dům ve výsledku vypadá, ale je to celý proces. Myslím si ale, že se to u nás v poslední době zlepšuje. Když se porozhlédneme, zjistíme, že máme hodně mladých architektů, dobrých malých studií a spoustu skvělých projektů rodinných domů. Něco jiného je ovšem oblast municipality a státní správy, kde to tak dobré není. Samozřejmě jsou tu skvělé projekty, ale je to spíš výjimka, jako například celá Litomyšl, kde vzniká skvělá architektura na světové úrovni. Je to i názorný příklad toho, že kvalitní architektura nemusí být vždy ta drahá. Co nám ale zcela určitě chybí je kvalitní řemeslo, což je ale celoevropský problém. Můžete mít výborný projekt, ale potřebujete lidi, kteří jej umí postavit. Dobrá architektura se bez dobrého řemesla neobejde.

Asi se shodneme, že kolikrát je překážkou administrativa…

Ano, administrativa je také problém. Máme předpisy v řadě případů přísnější, než v celé Evropě. Nemyslím ani tak stavební zákon, ale veškeré další vyhlášky a normy. Jednáte s dodavatelem, který vám má něco vyrobit, a přitom zjišťujete, že je pod velkým tlakem, aby splnil všechny možné předpisy. Nejsem si zcela jistý, že veškerá tato pravidla jsou ku prospěchu věci a stavění a architektura tím trpí. Čili abych to úplně zjednodušil, problém obecně není sehnat kvalitní a funkční okno, ale správně ho osadit a udělat kvalitní štuk okolo.

Zmínil jste Litomyšl, v čem je to tam například jiné, než jinde?

Od roku 1993 byla v tomto městě jakákoliv intervence skvělá. Každému se nemusí vše líbit, ale zadavatel to má opravdu promyšlené. Vybírá si dobré architekty a dokonce se tam daří vybrat dobré dodavatele, kteří pochopili, že to pro ně může být skvělá práce.

Mezi architekty ale i mezi veřejností se často vede polemika na téma starých objektů, zda bourat nebo rekonstruovat. Jak se na to díváte?

Můj názor je velmi subjektivní. Já si myslím, že nic není stálé. Rekonstruovat nebo postavit něco nového je z mého pohledu na stejné úrovni. Já si pokládám otázku – jestliže chci ten určitý objekt zbořit, budu schopen postavit něco lepšího? A další otázkou je, co znamená to slovo lepší. To je velmi subjektivní. Většinou si odpovím, že nebudu schopen postavit něco lepšího, ale zeptáte-li se deseti lidí, každý může mít jiný názor a dát vám jinou odpověď. Zbořit něco a na stejném místě postavit něco nového není dobrý směr, kterým se vydávat. Když se o tu věc umím starat, ale nevyhovuje mi, tak mohu udělat změnu, nebo úpravu. V minulosti také primárně všechno přestavovali. Nebo – každý barokní dům je vlastně renesanční, ten má v sobě něco z gotiky a ta zas má v sobě něco románského. Tak bychom měli dál uvažovat.

Rozplýváme se nad zdobenými fasádami historických domů, reliéfy, strukturovanými omítkami. To mi v moderní architektuře chybí. Proč? Chybí peníze, chybí řemeslníci?

Položme si otázku – obdivuji že je to staré, nebo že se mi to líbí? Já to neumím odlišit, protože k tomu mám úctu. V historii měla společnost až na výjimky většinou identický pohled na svět. Stavitelé i stavebníci měli společnou představu a tu nerozporovali. Dnes je to jinak, společnost je více individualistická. Dnes toto společné vnímání již neplatí a to se odráží i v architektuře. Navíc tehdy byla levná pracovní síla a drahý materiál, zatímco dnes je to naopak. A nejsou ke všemu řemeslníci, kteří by to uměli. Já zcela chápu, že se nám líbí ta řemeslná hravost, kterou historické domy prezentují, ale uměl bych to udělat dnes stejně dobře, aby to bylo možné použít? Dneska děláme raději všechno principiálně jednoduché a systémové, ale potřebujeme k tomu dodat nějaké detaily. Proto mám rád dřevo a dýhy, protože ty mají nějakou kresbu. Proto je skvělý i beton, protože když jej opískujete, máte taky detail a už to není strohé. Někdy je těžké najít důvod, proč ten konkrétní detail použít, a já jsem nastavený tak, že aby byl výsledek kvalitní, musím ten důvod znát.

Já vidím, že je ve stavebnictví obrovský tlak na cenu a z toho mi vyplývá ten trend systémovosti. Vyšší rychlost, nižší cena.

To bylo asi vždycky tak. Možná nebyl ten spěch. Ale máte pravdu, efektivita zasáhla do stavebnictví brutálním způsobem. Vše je nutné vyřešit a uzavřít velmi rychle. Já si pořád myslím, že největší rozdíl je v tom, že dříve byla lidská práce levná ve srovnání s materiálem.

Zaujala vás v poslední době nějaká zajímavá stavba?

To je těžké říct, protože si myslím, že kvalitní architektury je hodně a nelze tak mluvit jen o jedné stavbě. Máme spoustu skvělých architektů, ale společnost o nich neví. Raději se prohrabuje něčím, co nemá s architekturou nic společného, ale žije s pocitem, že to je ta správná architektura. Já osobně mám rád a obdivuju lidi, co dělají architekturu regionálně. To jsou drobná studia, které dělají skvělé věci ve svém regionu.

Nedávno jste postavil chalupu v Borových Ladech. Jak moc je těžké do takového regionu proniknout, aby to sedělo a zároveň to bylo moderní?

Tento projekt mám velmi rád. Borová Lada byla krásná osada, která se bohužel prakticky nedochovala. Proto jsme nejprve cestovali po Šumavě a kreslili jsme si původní chalupy a ty jsme pak srovnávali se starými katastry. Klient chtěl nový dům o kterém měl určitou představu a už jí měl dokonce i nakreslenou. Ale to by byl špatný dům na krásném místě. My jsme si udělali rešerši a navrhli ve své podstatě zmizelý dům. Vyšlo nám jaký bude mít tvar, jak má vypadat střecha, zápraží, dispozice, rozdělení hospodářské a obytné části a přitom jsme jej postavili moderně. Dům stojí na louce, kde původně nic nebylo. Takže jsme také řešili umístění a natočení podle vrstevnic. Je to dům 21. století se všemi technologiemi, ale snažili jsme se, aby převzal prostorovou logiku původních většinou již zaniklých šumavských domů.

Děkuji za rozhovor