Materiály a technologie

Malování 1. díl: BARVY A JEJICH VLASTNOSTI

ČTENÍ NA 7 MIN. | 12.2.2025

Každý profesionální malíř vám řekne, že malovat by se mělo minimálně jednou za pět let. Někteří dokonce přitvrzují a navrhují jednou za dva roky. Důvod pro vymalování bytu nebo domu není jen nový svěží interiér, ale také skutečnost, že novou malbou zničíte všechny bakterie a odstraníte špínu, která na stěnách ulpěla. Ale přiznejme, že zmíněné pravidlo ne všichni v Česku dodržují. Velkým tématem pro všechny jsou ale barvy, které do určité míry ovlivňují domácí prostředí a pohodu v něm.

Hlinka versus disperze

Tak jako v každém oboru, tak i při malování platí, že kvalitní materiály (barvy) nabídnou mnohem více užitkových vlastností, než jejich levnější konkurence. Souběžně s tím ale platí, že kvalita samozřejmě něco stojí. Každý malíř nebo uživatel si ovšem musí sám rozmyslet, co je pro něj důležité a která vlastnost mu přinese více užitku. Pojďme se nejprve podívat na jednotlivé druhy barev. Česká republika má ve srovnání se západním světem tradici v hlinkových barvách, což má svůj logický důvod. Měli jsme v Čechách historicky řadu porcelánek, a jak známo, do porcelánu patří kaolin. Tedy také příměs hlinkových barev. Na rozdíl od nás však zbytek Evropy používá pouze disperzní barvy. Hned první rozdíl mezi hlinkovou a disperzní barvou spočívá v tom, že disperzní barva je připravená k okamžitému použití. Hlinková barva se dodávaná v prášku, který se musí nejprve rozmíchat s vodou, a poté ještě přidat barevný pigment. Ale to není samozřejmě všechno.

Jestliže malujete hlinkovými barvami, je zapotřebí po nějakém čase staré vrstvy oškrábat. Což například u stěny ze sádrokartonu nejde bez toho, aniž byste povrch sádrokartonu nemuseli znovu přetmelit. To se u disperzních barev stát nemůže, protože ty snesou nekonečný počet nových vrstev. Hlinková barva je navíc křehká a nemá takovou pružnost jako barva disperzní, což se může projevovat popraskáním. V důsledku to znamená, že hlinkové barvy jsou mnohem náchylnější k poškození. Typicky negativním projevem hlinkové barvy je, že zanechává viditelné stopy, když se opřete o natřenou stěnu. Nejlépe s tmavým svetrem. Naopak povrch stěny s disperzní barvou můžete v případě zašpinění umýt a nic se přitom nestane, na rozdíl od hlinkové barvy, kterou okamžitě smýváte. K tomu je třeba dodat, že z pohledu omyvatelnosti existují podle normy ČSN 1330 čtyři třídy z nichž 1 je nejlepší!

Silikát, silikon, vinyl

Kromě dvou zmíněných druhů barev se dále používají barvy silikátové, které jsou vyráběné na bázi vodního skla. Jsou to vysoce prodyšné barvy s minimem chemických přísad, což znamená, že jsou také vhodné pro alergiky a astmatiky. Dále se používají silikonové barvy, tentokráte na bázi silikonové pryskyřice. Silikonové barvy se mnohem častěji uplatňují jako fasádní, ale své pozitivní vlastnosti umí přenést také do interiéru. Mají vynikající krycí schopnosti a jsou odolné vůči dezinfekčním prostředkům. Vedle toho existují ještě vinylové barvy na bázi polyvinylacetátové pryskyřičné disperze, které se řadí mezi ty nejkvalitnější barvy. Vynikají téměř ve všech ohledech. Jsou omyvatelné, paropropustné a mají vysokou kryvost.

Kryvost, bělost, psací efekt…

Jedním z nejdůležitějších parametrů barev je zdravotní nezávadnost, která se sice může u interiérových barev považovat za samozřejmou, ale rozdíly přece jen existují. Takovým parametrem je například obsah organických těkavých látek (VOC), které sice zlepšují aplikovatelnost, ale než tyto látky z natřené stěny vyprchají, jsou zdrojem nepříjemného zápachu. U nejkvalitnějších barev se takového jevu bát nemusíte, protože ty organické látky vůbec neobsahují.

Většinu malířů zajímá kryvost barvy, protože čím je kryvost lepší, tím jde práce lépe od ruky. Ve skutečnosti se jedná o to, jak nátěr (ne)prosvítá a (ne)zanechává šmouhy. Existují zase 4 třídy kryvosti a není žádným překvapením, že 1 je opět nejlepší. Pro zajímavost: z hlediska kryvosti nejsou problematické bílé odstíny, jak by se mohlo zdát, ale oranžové a žluté. K docílení lepší kryvosti si můžete pomoci například tím, že pod nátěr aplikujete nejprve „základní barvu“, která sjednotí podklad. Základní barva může mít stejný odstín, nebo můžete použít bílý, který vyvolá jasnější dojem z výsledku. Můžete použít rovněž šedou základní barvu, ale tím se nevyhnete lehce šedavému nádechu. Což však nemusí být vždy špatně. Ještě existuje alternativa v podobě speciální základní barvy (například Caparol Haftgrund EG), která zlepšuje na jedné straně přilnavost a na straně druhé kryvost.

Často diskutovaným tématem je bělost. Každý ýýrobce udává bělost barvy v procentech (například 97 %). Prakticky se bělost měří tím způsobem, že se daná barva porovnává s určitým etalonem, ale ten není u všech výrobců stejný. Každopádně výrobci interiérových barev používají tři druhy běloby, přičemž nejkvalitnější je titanová běloba. S bělostí souvisí také efekt známý jako odrazivost světla, jenž formuje pak celkový dojem z místnosti. Paradoxně nejvyšší bělost může působit nepříznivě, třeba proto, že prostor bude na pohled moc studený. Barvy se v dnešní době tónují, ale ne každý materiál lze tónovat do každého odstínu. Třeba německý výrobce barev Caparol tónuje 10 milionů odstínů, ale pohled na barvy a jejich vnímání je hodně individuální.

Další vlastnost, kterou lze mezi barvami porovnávat, je tzv. psací efekt, jenž můžete obzvlášť vnímat u tmavých odstínů. Když totiž prstem přejedete natřenou stěnu, tak u kvalitní barvy žádná stopa nevznikne. To je dáno tím, že kvalitní pigmenty jsou ve struktuře barvy poskládané takovým způsobem, aby k negativnímu efektu „odvalování kuliček pigmentu“ nedocházelo. Typický příklad může nastat ve chvíli, kdy malíř instalujte po malbě kryty vypínačů, a přitom může dotykem se stěnou zanechat otisky prstů.

Pro snadnější aplikaci

Na finální výsledek malování má samozřejmě značný vliv šikovnost malíře, ale zároveň dodejme, že kvalitní barva je jeho velkým pomocníkem. Pokaždé, když například přejedete válečkem po stěně, vznikají pruhy, které jsou někdy méně a někdy více viditelné. Tomu nelze zabránit. Velkou roli ovšem hraje dopadající světlo, které odhalí téměř vše. Nejvíce jsou tyto jevy patrné na stropě. Použijete-li ale například silikonovou barvu, tak tento jev maximálním způsobem minimalizujete. Další důležitou vlastností je opravitelnost nátěru. Stačí natřenou stěnu poškrábat při montáži televize nebo poličky. Při opravě takto znehodnoceného nátěru musíte použít samozřejmě stejný váleček. Disperzní barvy se opravují ve srovnání s hlinkou velmi dobře, aniž by byly opravy patrné. Praktickým tématem je rovněž odstřik barvy při malování. Nepřekvapí, že méně kvalitní barvy mají odstřik velký a naopak. Takže kdo nechce mít starosti s úklidem, tak pro něj bude barva s minimálním odstřikem tou nejlepší volbou. Další neméně důležitou roli hraje vysychání barvy. Jsou barvy, které vysychají hodinu, jiné třeba celý den. Pro malíře znamená rychlejší vysychání velké plus, protože stihne udělat více práce. Zejména tehdy, kdy potřebuje aplikovat více vrstev. Ale pozor, barvy by se měly zpracovávat systémem mokrý do mokrého. V opačném případě nevznikne homogenní celistvá vrstva.

Na konec dnešního dílu o malování je třeba také zmínit, že některé barvy mohou obsahovat aktivní látky, které zlepšují vlastnosti nátěru, anebo mu dodávají specifické schopnosti. Nejčastěji se v tomto ohledu mluví o látkách, které pomáhají eliminovat tvorbu plísní v místech, kde existují z nějakého důvodu tepelné mosty, a tím pádem tam dochází ke kondenzaci vlhkosti. Používají se také látky antivirové (stříbro), které jsou vyhledávané zejména ve zdravotnických zařízeních, nebo ve školách. S tím ovšem souvisí možnost omývat stěnu dezinfekčními prostředky, aniž by došlo k trvalému poškození nátěru.

Širokou nabídku barev různých značek a samozřejmě malířského náčiní najdete na prodejnách BigMat, ale také v našem novém e-shopu, případně přímo na stránkách www.bigmat.cz

i.s.