Krokem do nebe

Letošní prázdniny byly ve znamení zvláštního režimu cestování, který ovlivnil i naši pravidelnou rubriku. Ale jak se říká, kdo se bojí, nesmí do lesa. Ovlivněni zprávami o přeplněné Šumavě, nekončících frontách na Sněžku a stezkách plných elektrokol, vydali jsme se opět k našim jižním sousedům – do Rakouska. Pravda, také rakouské Alpy byly plné místních turistů, ale to nám nakonec až tak moc nevadilo. V Rakousku je totiž stále co objevovat, pokud máte rádi hory, jezera a dobrodružství.

Sky Walk
Prvním cílem byl ledovec Dachstein, ale nikoliv ze severní strany, naopak z jižní. Největší atrakcí v širokém okolí je „nebeská stezka“ nacházející se ve výšce přibližně 2700 m nad mořem. Dech beroucí zážitek najdete přímo na ledovci Hunerkogel. Než jsme se vydali nahoru, dopřáli jsme si ovšem ranní kávu ve vesničce Dachstein-Ramsau. To mělo i svůj praktický důvod. Na ledovec vás vyveze gondola, ale místo v ní si musíte na webové stránce od května do září předem rezervovat, neboť zájem je veliký a kapacita omezená. Rezervace je zdarma. Proto jsme měli čas na malý relax, neboť start naší gondoly byl rezervován na 11.30. K dolní stanici lanovky vede zpoplatněná cesta, ale pokud si zakoupíte lístek na ledovec, je zdarma. Ovšem musíte si nechat v horní stanici lanovky lístek označit. Při velké návštěvnosti vás nemusí k lanovce vozem pustit, pak nezbývá než nasednout do pendlujícího autobusu. Motorkářům však tento problém nehrozí. Kdo se fakt nebojí, může cestu na ledovec absolvovat na střeše gondoly, ale mezi „našimi“ pasažéry takoví odvážlivci nebyli. Lístek tam a zpátky stojí 40 euro plus dalších 10 zaplatíte za vstup na visutý most, vyhlídku a ledovou jeskyni. Když jsme vyjeli lanovkou nahoru, hory zahalily mraky, které se ale naštěstí občas roztrhaly a vytvořily podmanivou atmosféru. Visutý most je zhruba 100 metrů dlouhý a pod sebou máte minimálně 400 metrů hloubky. Ocelová konstrukce by měla vydržet sílu větru až 250 km/h a 8 metrů sněhu. Na konci mostu je vyhlídková plošina vyrobená částečně ze skla a podle informací je vyšší než vyhlídková plošina u Niagarských vodopádů. Po 14 schodech do prázdna jste konečně na konci sami uprostřed nebe. Chce to ovšem odvahu a dobrý žaludek. Ale zážitek stojí za to. Když je krásné počasí, je pohled dolů úchvatný. Každý, kdo se na schody nakonec odváží, se samozřejmě chce vyfotit, aby se doma mohl pochlubit. My měli smůlu na mraky. Cesta zpátky vede přes ledový palác, ve kterém jsou vytesány nejrůznější ledové sochy. Najdete tu třeba kosmonauta na Měsíci i rytíře ve zbroji. Na pobyt na ledovci si vyhraďte minimálně hodinu a půl. Kdo však touží po treku mezi vrcholy okolních velikánů, bude potřebovat asi 4 hodiny. Nutno poznamenat, že i cestu gondolou dolů si musíte rezervovat předem.

Na Nockalmstrasse kolem strašidelného hradu
Vyhlídkovou silnici Nockalmstrasse naleznete v Korutanech přímo v srdci národního parku Nockberge, pro který jsou na rozdíl od Salcburska typické oblé vrcholy okolních hor. Přejezd z Dachsteinu do horské vesničky Innerkrems, kde jsme se ubytovali, abychom si 35 kilometrů a 52 zatáček vychutnali za ranního rozbřesku, trval se zastávkami zhruba dvě hodiny. Samozřejmě musíte volit „zážitkovou“ cestu přes hory mimo dálnici (číslo silnice je 99 a pak 96), kde třeba navštívíte hrad Moosham. Tato památka z 12. století náleží vesnici Unternberg a patří údajně k nejstrašidelnějším místům v Rakousku. Nutno dodat, že tuto informaci jsme předem neznali. Hrad jsme objevili vlastně náhodou, a protože nás pohled na něj ihned zaujal, okamžitě jsme zastavili. Bylo zrovna pozdní odpoledne a bylo bohužel zavřeno. Jen na trávě pod košatým stromem seděla osamělá paní a cosi četla v ošuntělé knize. Na pozdrav nereagovala a ani se nepohnula. Udělali jsme tedy pár fotografií, ale atmosféra byla najednou jiná, taková zvláštní, až mysteriózní. Teprve večer v penzionu jsme se dozvěděli, že hrad je plný záhad a krvavé historie. Místní z něj mají respekt a po setmění se prý k němu nikdo nepřibližuje. Povídá se, že o čarodějnice, vlkodlaky a duchy zemřelých tu není nouze. V letech 1675 až 1689 tu bylo sťato více než 100 lidí. Někteří lidé, kteří zde pracují nebo pracovali, prý občas hrůzou utíkají. V okolí hradu byly nalezeny mrtvé a zmrzačené krávy s roztrhanými vnitřnostmi, což se sice nakonec připisovalo přemnoženým vlkům, ale kdo ví? Lovci, kteří se tenkrát vydali po stopách vlků, se domů už nikdy nevrátili. Tak honem dál. Pro milovníky benzinu a zvláště dvou stop je Nockalmstrase nádherný zážitek. Jen počítejte s tím, že cesta je zpoplatněna. Pro auta platí denní lístek 19,5 euro a pro motocykly 13 euro. Nejvyšším bodem je Eisentalhöhe ve 2024 metrech. Najdete tu kromě parkoviště malou hospůdku, zázemí a doporučení na místní treky nebo motovýlety a samozřejmě krásný výhled. Zbytek klikaté cesty vede do vesnice Ebene Reichenau. Odtud je to jen kousek do lázní Karlbad, kde je údajně voda teplá až 40 °C.

Prozatím jsme nechali lázně stranou a vydali se dál do jižní části Korutan k jezeru Wörthersee. Tam nedaleko Klagenfurtu se nachází nejvyšší dřevěná rozhledna na světě (Pyramidenkogel – 100 metrů vysoká), kterou jsme si nemohli nechat ujít. Za vstupné 10 euro můžete vyšplhat nahoru po 440 schodech nebo zvolit výtah, který vás dostane do 70 metrů. Čekají vás tu opravdová panoramata. To však není zdaleka všechno, co je možné na této konstrukčně zajímavé stavbě zažít. Pro dobrodruhy jsou připraveny dva neskutečné zážitky. Dolů se můžete vydat krytým tobogánem, který je svými 120 metry prý nejdelší v Evropě. Cesta trvá zhruba 20 vteřin a změří vám čas. Nejlepší vyhrává. A kdo miluje opravdový adrenalin, může po laně až na parkoviště! Tak to ale není pro nás. Nicméně jsme na nejjižnějším bodě naší cesty a je čas k návratu – bohužel.

■ Ivan Sklenář, foto autor

DALŠÍ ČLÁNKY