Zajímavosti kolem nás

Olympionik Michal Čupr o šermu, tréninku a budoucnosti

ČTENÍ NA 7 MIN. | 31.10.2024

Šerm v České republice získává na popularitě, zejména díky bronzové medaili českých kordistů na LOH, kterou vybojoval tým ve složení: Jiří Beran, Jakub Jurka, Martin Rubeš a Michal Čupr. Tento výkon vzbudil nejen mediální pozornost, ale také znovu oživil zájem o šerm jako sport. Zeptali jsme se olympionika Michala Čupra na jeho pocity, tréninky a plány do budoucna.

Jaké byly Vaše první pocity po zisku bronzové medaile na olympiádě v Paříži?

Byla to obrovská radost a euforie, v prvních momentech jsme tomu nikdo nemohl uvěřit, že se to skutečně stalo. Myslím, že v ten moment jsme všichni byli spokojeni a měli pocit, že jsme dosáhli toho nejúžasnějšího výsledku, kterého jsme mohli. Myslím, že to pro všechny bylo splnění snů.

Jaký byl Váš tréninkový režim před olympiádou? Mohl byste přiblížit, co všechno obnáší příprava šermíře na vrcholnou akci, jako je olympiáda?

Tréninkový režim byl podobný jako během celé sezony, nebo v případě mistrovství světa, které se koná vždy na konci srpna a uzavírá sezonu, tuto sezonu se MS nekonalo, protože bylo nahrazeno Olympiádou. V mém případě obnášela příprava klasický režim, kterým je být každý den v práci na rehabilitaci v Teplicích zhruba 8 – 16/17h a poté vyrazit na trénink do Prahy, kde jsem měl trénink od 18 – 22h vždy od úterý do pátku. V červenci se režim trochu změnil, zde bylo na začátku měsíce třídenní soustředění v Praze s mezinárodní účastí a následovalo pak ještě týdenní soustředění ve španělské Almérii společně s mnoha dalšími olympioniky (Francie, Venezuela, Belgie, Panenské ostrovy a Kazachstán), kde probíhaly dvoufázové tréninky především se zaměřením na šerm a fyzickou kondici. Po návratu bylo pár dní volna a následoval odlet do Paříže, kde se opět pokračovalo v přípravě a ladění formy na turnaj.

Šerm má pověst elegantního sportu, který vyžaduje jak fyzickou zdatnost, tak mentální koncentraci. Jaká část zápasu je pro Vás nejtěžší – fyzická, nebo mentální příprava?

Myslím, že se to různí vždy turnaj, od turnaje, ale skutečně tam často velkou roli hraje hlava. V rámci olympiády si myslím, že jsme byli všichni dobře fyzicky připraveni a tak šlo především o to, jak to zvládneme psychicky ten nápor atmosféry, fanoušků a celé té haly. Naštěstí jsme to všichni zvládli skvěle.

Olympijské hry přitahují obrovskou pozornost médií a fanoušků z celého světa. Jak jste se vyrovnával s tlakem veřejnosti a očekáváním během olympiády?

Myslím, že tlak během a před olympiádou na nás nebyl nikterak výrazně kladem z vnějšího okolí. Všichni jsme byli šťastní, že se celému týmu povedlo probojovat na OH, což byl neuvěřitelný zážitek a spokojenost, že se to povedlo. Tím, že jsme nepatřili mezi úplné favority, tak jsme si to jeli především užít a zabojovat o co nejlepší výsledek, protože jsme věděli, že když by si vše sedlo, tak by ta medaile klapnout mohla. Takže hlavní tlak medií a veřejnosti přišel až po OH. Uvidíme, tedy jaký mediální nátlak na nás bude kladem v této sezoně.

Jakou máte zpětnou vazbu od svých soupeřů nebo jiných šermířů z mezinárodního pole po Vašem úspěchu?

Určitě s námi mezinárodní šermířský svět musel už dlouho na základě našich výsledků počítat, ale věřím, že teď se na nás zaměří ještě víc a rozhodně nic nepodcení při bojích s námi a nenechají nic náhodě. Naopak naše porážka v této sezoně bude pro každého takovou malou trofejí, jako jsme to třeba dříve měli my, když jsme potkali nějakého olympionika a ještě se nám ho třeba podařilo porazit. Budeme tak tuto sezonu v trochu nové pozici, kdy budeme muset obhájit ty velké úspěchy a věřím, že to je vždy těžší pozice, než když má člověk překvapit favorita. Věřím, že tuto pozici zvládneme a budeme si šerm hlavně užívat a půjde to pak samo.

Šerm má hluboké historické kořeny a mnoho tradic. Co byste řekl, že je na šermu nejzajímavější pro někoho, kdo ho nikdy nezkusil?

Je úžasná ta kreativita sportu, kdy člověk pořád může zkoušet různé nové akce, pilovat je a stále se ve všem zdokonalovat. Každý soupeř je úplně jiný a každý zápas je jiný, člověk se snaží soupeře přechytračit a nachytat. Každý šermíř vždy využívá svých předností, někdo je více silový, jiný zase více dynamický a výbušný, někdo je větší obranář a jiný zase útočník a člověk se vždy musí s touto situací nějak poprat a přijít na to jak soupeře porazit. Někdo může být skvěle připravený fyzicky i mentálně, ale stejně nakonec ze zápasu nevyjde jako vítěz. Je neuvěřitelné, co se může v zápase stát a každý zápas i se stejným člověkem je pokaždé úplně jiný.

Co byste doporučil mladým sportovcům, kteří se chtějí stát úspěšnými šermíři? Jaká jsou největší úskalí a co naopak patří mezi největší radosti této cesty?

Tak nejdříve určitě ať si jdou šerm vyzkoušet a jestliže už šermují, tak ať si sport především užívají, užívají si všechny tréninky, partu kamarádů kterou sebou tento sport přináší, ale také třeba všechno to cestování, po Čechách i zahraničí, kterého není často zrovna málo. Určitě ať se nenechají odradit pár neúspěchy a jdou si vždy za svými sny, třeba to neskončí olympijskou medailí, ale třeba taky jo.

Olympiáda je jednou z největších sportovních událostí na světě.
Jaké momenty z Paříže na vás nejvíce zapůsobily, ať už na sportovišti, nebo mimo něj?

Samozřejmě úžasná byla hala a dav fanoušků, který jsme větší nikde nikdy nezažili. 8000 diváků je pro nás něco neuvěřitelného a atmosféra v hale byla neskutečná. Úžasné také bylo, že nás mohli všechny přijet podpořit kamarádi a členové rodiny, protože to neměli tak daleko. Všechna sportoviště nejen to naše byla úžasně propojena s historickými místy a památkami Paříže a to bylo něco překrásného. Následně samozřejmě přivítání v českém domě od fanoušků, poté co jsme vyhráli medaili, bylo něco fenomenálního, myslím si, že každý sportovec o něčem takovém sní a nám se ten sen splnil se vším všudy.

Co Vás motivovalo, abyste se věnoval právě šermu? Byla to rodinná tradice, nebo jste objevil lásku k tomuto sportu později?

Mě ke sportu žádná rodinná tradice jako kolegy z týmu nepřivedla, rodiče sice také sportovali, ale šermu se u nás v rodině nikdo nevěnoval. Vše to byla jedna velká náhoda, sport jsem zahlédl v televizi a tehdy mě šerm zaujal, což mě ke sportu přivedlo. Bylo skvělé, že mě tenkrát trenér Jiří Suchý vzal do litoměřického oddílu, ač to dříve ještě v tak brzkém věku (7let) nebylo úplně zvykem. Postupem času jsem sportu propadal čím dál víc a víc.

Plánujete po svém olympijském úspěchu nějaké změny ve své kariéře?

Určitě plánuji zůstat u své šermířské závodní kariéry. Dále budu rád, když v rámci různých akcí sportovních, městských, školních apod. budu moct šerm ukázat i široké veřejnosti a trochu ho v Česku zase o fous víc popularizovat a přilákat tak nové zájemce, kteří tomuto úžasnému sportu propadnou stejně jako já. Třeba časem dojde i na dráhu trenérskou.

Co si myslíte, že je největší mýtus o šermu, který byste chtěli vyvrátit?

Často naše šermířské masky nazvou kuklou, nebo helmou. Někdy si myslí, že stačí, když se druhého kordem dotkneme, aby padl zásah, ale je nutné stlačit zárazník silou 750g. Občas si myslí, že naviják, na kterém jsme připnuti nás má táhnout dozadu, ale to není jeho skutečný úkol, slouží k tomu, aby do něj byla zapojena šermířská šňůra a je díky tomu poté zaznamenán zásah a naviják se pohybuje podle našeho pohybu a na nás vyvolává jen malý tah. Často také netuší kolik je zbraní a jaké jsou mezi nimi rozdíly. Někdy se bojí, že je náš sport nebezpečný, ale je to skutečně bezpečný sport, kdy jsme chráněni v obleku z kevlaru a také nemáme žádné ostré hroty, takže nemůže dojít k žádnému zranění, maximálně sem tam nějaká ta modřina.