Materiály a technologie

Jak na funkční a bezporuchovou střechu

ČTENÍ NA 5 MIN. | 14.11.2022

Slabá místa a chyby při provádění střešního pláště se někdy ukážou hned, může ale trvat i pěkně dlouho, než poznáme, kudy nám do stavby zatéká. Nebo kudy uniká teplo. Nejpravděpodobnějším místem poruchy bývají prostupy střechou okolo komínů nebo střešních oken.

Nejpoužívanějším systémem střešního pláště bývá u rodinného bydlení šikmá dvouplášťová provětrávaná střecha se skládanou krytinou. Právě krytina – nejčastěji pálené nebo betonové tašky – u takové střechy zastávají funkci hlavní hydroizolační vrstvy a starají se tak o odvod většiny deště nebo sněhu ze střechy pryč. Tašky jsou uchycené na dřevěných latích, pod kterými je ještě jedna vrstva – tzv. hydroizolace pojistná, která zafunguje ve chvíli, kdy se voda přeci jen (vlivem větru) pod krytinu dostane. Pojistná hydroizolace musí být difuzně propustná, což znamená, že zatímco směrem z exteriéru do interiéru vlhkost nepustí, opačně skrze ni může vodní pára projít – je to podobné jako s goretexovým oblečením. Nepotíme se pod ním jako v igelitové pláštěnce, ale déšť si na nás nepřijde.

Kam přijde tepelná izolace?

Další vrstvou střechy je tepelná izolace, která může být umístěná nad krokvemi (můžeme mít vevnitř odhalený krov, ale střecha má pak větší tloušťku) nebo mezi krokvemi (krokve – nosné dřevěné prvky střešního pláště – pak ale vytvářejí tzv. tepelné mosty, protože neizolují tak dobře jako vata), popřípadě i kombinace izolace mezi a pod krokvemi. Pod izolaci pak přijde ještě jedna vrstva – tzv. parozábrana, která by měla zamezit nebo alespoň účinně zredukovat průchod vodní páry do konstrukce střechy z interiéru. Jak parozábrana, tak zmiňovaná pojistná hydroizolace může být materiálově z lehké fólie (nejčastěji), nebo z pásů na bázi asfaltu. Jak vidíte sami, střešní plášť je přímo živnou půdou pro chyby, které vzniknou nevhodným provedením některé z vrstev. A to samozřejmě obvykle ne v ploše, ale v místech, která jsou něčím specifická.

Průchod komína střechou

Stěžejní jsou dva důležité parametry – jedním je těsnost samotného prostupu, tím druhým pak bezpečné provedení s ohledem na hořlavé materiály, které se v konstrukci střechy vyskytují. Tyto dva požadavky jdou v podstatě proti sobě – musíme dodržet bezpečnou vzdálenost od hořlavých materiálů, ale zároveň chceme, aby byl prostup dokonale těsný, tedy aby do střechy nezatékalo shora, ale také aby nepronikala žádná vzdušná vlhkost z interiéru do tepelné izolace. Jenomže fólii z hořlavého materiálu nelze přímo vyvést na komínový plášť, protože vzdálenost hořlavých stavebních materiálů od povrchu komínového tělesa musí být taková, aby jejich povrchová teplota nepřekročila teplotu +85 °C, a tak mezi komínovým tělesem, tepelnou izolací, parozábranou a pojistnou hydroizolací vzniká neutěsněný prostor. Co s tím?

Speciální průchodky jsou u prostupu komína nutnost

Výrobci komínů nabízejí systémové prvky, které jsou určeny právě pro řešení tohoto detailu a které při správné aplikaci zajistí parotěsné, dostatečně tepelně-izolační, a přitom požárně bezpečné provedení prostupu. Často jsou tyto „průchodky“ zhotovené z jednoho kusu, z nehořlavého kalciumsilikátu nebo pěnového skla. Ty pak vytváří mezivrstvu mezi komínem a těsnicími vrstvami v rámci obálky budovy. Důležité potom je napojit pojistnou hydroizolaci a parozábranu k průchodce (jsou na to určené speciální tmely a pásky) tak, aby byl spoj dokonale těsný.

Střešní okno – dobrý sluha, ale zlý pán

Nejčastěji se chybuje při samotném upevnění a vyrovnání rámu okna, ale i při napojování pojistné hydroizolace a parozábrany, popřípadě při umisťování tepelné izolace kolem rámu okna. Výrobci střešních oken proto věnují velké úsilí školení odborných firem a dokonalému zpracování montážních návodů, také jako doplňky ke svým produktům nabízejí izolační sady, které systémově řeší právě tepelnou izolaci a vhodné utěsnění parotěsné a hydroizolační vrstvy.

Aby okno dobře fungovalo

Pokud se přesně nevyrovná rám střešního okna, bude to mít vliv na jeho funkci a těsnost, také ale na estetiku při pohledu z interiéru. Ve chvíli, kdy je špatně provedená tepelná izolace v okolí střešního okna, dochází k prochládání rámu okna a ostění, máte pocit, že z okna „táhne“ chladný vzduch a v extrémních případech dochází ke kondenzaci na rámu, případně na ostění. V létě nesprávně provedená tepelná izolace způsobuje přehřívání interiéru. Nedostatečně těsné napojení pojistné hydroizolace je důležité zejména pro to, aby vzdušná vlhkost a vítr nepronikaly do tepelné izolace a tím se nezhoršovala její funkčnost, ale také aby do ní neprotékal kondenzát vznikající na oplechování a střešní krytině. Utěsnění parotěsné fólie musí být ale také dokonalé, jinak prochází vlhkost z interiéru přes ostění do tepelné izolace, kde zase zhoršuje její funkčnost.