Materiály a technologie

Tepelněizolační omítky a jejich využití

ČTENÍ NA 4 MIN. | 15.6.2024

Úspora, úspora a zase úspora. Téma současnosti, kterému se podřizuje většina projektů, od rodinných domů až po kancelářské budovy. S tímto tématem úzce souvisí tepelná izolace objektů. U rodinných domů se nejčastěji setkáváme s řešením v podobě kontaktního zateplovacího systému ETICS. Nicméně k lepší tepelné bilanci umí přispět také tepelněizolační omítka.

Vedle klasických jádrových omítek se v současné době používají tzv. lehčené omítky nebo také tepelněizolační omítky. Lehčené (našlehané) omítky využívají svých vlastností ke zlepšení tepelně-izolačních vlastnosti souvrství, ale je třeba říci, že v žádném případě nenahrazují zateplovací systém. Takové omítky mají silnou paropropustnost, jsou při zpracování vysoce vydatné a snižují riziko trhlin. Termoizolační omítky jsou při srovnání tepelně-izolačních vlastností ještě o stupínek výš. Jejich receptura je namíchána například s přídavkem expandovaného perlitu a polystyrenu. Tepelněizolační omítky jsou mezistupněm mezi klasickou minerální vícevrstvou omítkou a kontaktním zateplovacím systémem. Používají se tedy zejména v exteriéru, na vnější stranu obvodové stěny, nebo také v interiéru na stěny mezi vytápěným a nevytápěným prostorem (na chladnější stranu konstrukce). Tyto omítky snižují energetickou náročnost objektů a eliminují tepelné mosty. Jsou vhodné pro všechny druhy zdících materiálů, beton, popřípadě cementoštěpkové desky a bloky. Například dodavatel suchých směsí Cemix má ve svém portfoliu dvě tepelněizolační omítky, které se od sebe liší součinitelem tepelné vodivosti a objemovou hmotností (Cemix SUPERTHERM 2070 a 2080 s λ ≤ 0,13 W/mK a ≤ 0,09 W/mK).

Zpracování lehčených a termoizolačních omítek

Podklad pro aplikaci tepelněizolační jádrové vrstvy musí být suchý, nosný, zbavený prachu, mastnoty a jiných nečistot. V případě zdiva je třeba povrch dotvarovat a až na výjimky opatřit podkladním cementovým postřikem (špricem). Nanášení tepelněizolačních omítek se od těch klasických pak liší zejména mocností vrstvy (vrstev). Například zmíněnou omítku Cemix 2070 SUPERTHERM je možné aplikovat v jedné vrstvě do tloušťky 40 mm, při požadované větší tloušťce se tato první vrstva nerovná, nechá se zavadnout (6 až 12 hodin) a hned se aplikuje vrstva druhá, která už se klasicky stáhne do roviny omítkářskou latí. Při tloušťkách omítky nad 50 mm se mnohdy přistupuje k nahrazení klasických omítníků ztracenými polystyrenovými, které se k podkladu přilepí standardní lepicí stěrkou a zůstanou v omítce na trvalo. Po dostatečném zatvrdnutí spočívá další úprava povrchu ve zdrsnění mřížkovou škrabkou. Tato úprava povrch srovná a pórovitě otevře, aby mohla omítka správně „dýchat“. Specifikem tepelněizolačních omítek je jejich menší pevnost, proto se na jádrovou tepelněizolační vrstvu téměř vždy celoplošně aplikuje výztužná síťovina.

Finální úprava

Na vyzrálou jádrovou vrstvu tepelněizolační omítky můžeme dále aplikovat některý ze štuků, který dále ošetříme systémovým penetračním nátěrem a finální fasádní barvou. Souvrství s tepelněizolační jádrovou minerální omítkou se ale velmi často finalizují pastovitou probarvenou směsí. V takovém případě je nutné povrch maximálně vyrovnat a co nejlépe zapravit výztužnou síťovinu, která se vlepuje do difuzní lepicí stěrky. Dokonale vyrovnaný podklad je třeba opatřit systémovým penetračním nátěrem, jako finální povrchová úprava se pak nanese samotná tenkovrstvá fasádní omítka s velmi nízkým faktorem difuzního odporu, který podporuje prodyšnost systému.

Pro novostavby i rekonstrukce

Tepelněizolační omítky nesmí zůstat dlouhodobě povrchově neošetřeny, protože rychle dojde k jejich degradaci. Větší tloušťka, často aplikace jádrové vrstvy ve dvou krocích, vyžaduje také více času pro dostatečné vyzrání omítky. Tepelněizolační omítky se často používají zejména při rekonstrukcích, buď jako doplňkový či dodatečný izolační prvek v kombinaci se zateplovacím systémem, popřípadě tam, kde komplexní zateplení objektu není z různých důvodů možné či vhodné. U novostaveb se dnes používají v hojné míře zejména u jednovrstvého zdiva z izolovaných tvárnic, protože pomáhají eliminovat tepelné mosty a posouvají rosný bod směrem ven z konstrukce.

i.s.