Architektura

PALÁC DRN NA NÁRODNÍ TŘÍDĚ

ČTENÍ NA 5 MIN. | 16.6.2021

NOVODOBÝ ARCHITEKTONICKÝ SKVOST PROTNUL HISTORII Na prázdnou parcelu nacházející se na rohu ulic Národní a Mikulandské v Praze si mnozí dobře pamatují. Dlouhé roky zde bylo provizorní parkoviště a kdo jel kolem, mohl pouze obdivovat obří graffi ti na stěně sousedícího Schönkir- chovského paláce. Na místě, které se stalo němým svědkem policejního zásahu proti demonstrantům 17. listopadu 1989, mohl stát hotel. Naštěstí se tak dílem osudu nestalo. Díky odhodlání soukromého investora, který v roce 2012 parcelu společně se Schönkirchovským palácem zakoupil, a invenci architekta Stanislava Fialy, který se pustil do odvážného projek- tu, tu vyrostl nový polyfunkční dům s originálním názvem DRN.

Palác DRN na Národní třídě je šťastným koncem jednoho velkého cíle. Přestože cesta to nebyla vůbec jednoduchá a zcela se vymykala obvyklým standardům současného sta vitelství, může se Praha chlubit skutečně mimořádným ar chitektonickým počinem, který je vším, jen ne běžnou no vostavbou. Polyfunkční palác DRN dokázal citlivě propojit historii, reprezentovanou na jedné straně barokním Schön kirchovským palácem a na straně druhé daleko mladším Palácem Dunaj, s veskrze současnou stavbou plnou pře kvapení. Pod tímto projektem jsou ve výsledku podepsány společnost SEBRE jakožto investor, stavební fi rma Hinton, a. s., a samozřejmě architektonický tým Stanislava Fialy. Ve skutečnosti však všechny tři společnosti pracovaly pod jed nou „hlavou“, což je určitá anomálie, která však v tomto pří padě představovala velký bonus. Snad právě proto se přes všechny složitosti podařilo stavbu dokončit od studie ke kolaudaci v relativně krátkém termínu. Ale nepředbíhejme.

HOTEL NEBYL V PLÁNU

Když v roce 2012 Petr Němec koupil Schönkirchovský pa lác, získal spolu s ním projekt na hotel. Od samého začátku však věděl, že jej stavět nebude. Oslovil svého dlouholetého spolupracovníka architekta Stanislava Fialu a jeho tým v čele s technickým projektantem Jiřím Václavů, kteří stáli před ne lehkým úkolem. Museli začít podle projektu stavět, ale sou časně vymýšlet nový záměr, který však nesměl uhnout od vydaného stavebního povolení. První stavební práce začaly na rekonstrukci Schönkirchovského paláce, na niž navázala konstrukce základů nového objektu, což byl jeden z mnoha technických rébusů, protože původní plán počítal s různými gastroprovozy a kongresovým sálem, ale investor požadoval pouze podzemní garáže. Šlo tedy o zcela odlišné technické řešení, vezmemeli navíc v úvahu, že v té době nebyl jasný fi nální projekt. Staticky zabezpečit složitou rekonstrukci staré ho paláce a současně novostavbu bylo velmi komplikované a s odstupem času to budí zasloužený obdiv. Spodní stavbu nyní tvoří čtyři podzemní podlaží usazená v tzv. hnědé vaně (vodostavební beton s bentonitovou vodotěsnou izolací). Nad touto konstrukcí byl postaven klasický betonový skelet s kulatými sloupy, instalačními a komunikačními jádry. V hor ních patrech se dnes nacházejí kanceláře, střecha slouží jako terasa. Řada detailů a konstrukčních řešení byla realizována netradičně a mnoho nápadů vznikalo za pochodu. V této souvislosti často skloňovaný pohledový beton zde získal zcela jiný rozměr, protože byl zpra cován mimořádně invenčně. Například jsou v každém pat ře použity jiné povrchy strop ních desek, což jednoduchým způsobem rozbíjí obvykle šedou uniformitu. Architekt Stanislav Fiala využil řady artefaktů staršího objektu, které ne chal zajímavým způsobem promluvit v novostavbě. Řeč je na příklad o do betonu vetknutých fragmentech starého zdiva, kamenných prvků i prejzové krytiny. Charakteristickým rysem domu je způsob propojování starého a nového, kdy Schön kirchovský palác organicky prorůstá do nového a obráceně. Ačkoliv nová budova působí jako vysoký dům, jeho zaoblené křivky vše zjemňují a celý komplex budov vytváří útulný do jem. Zapomenout nelze ani na samotnou citlivou rekonstruk ci barokního Schönkirchovského paláce, který byl zbaven všech nepatřičných zásahů, byly v něm zpřístupněny gotické sklepy, odkryty klenby i s cennými malbami a odhaleny dře věné trámové stropy, částečně malované. Ačkoliv je dům plně v soukromém vlastnictví, veřejnost může ocenit krásy Schön kirchovského paláce při návštěvě galerie Zdeňka Sklenáře, je jíž interiér zpracoval Josef Pleskot.

BETON, BARVY A MŘÍŽE

Důležitou roli hrají v DRNu barvy. Ve vstupní hale jsou napří klad barevně odlišeny jednotlivé vrstvy betonu, což na první pohled vyvolává představu na sebe navazujících geologic kých vrstev. Nevzniklo to ale samoúčelně. Na jednu stranu se jedná o vyjádření fi lozofi ckého obsahu řešení, protože po ukazuje na odhalování a přidávání vrstev ve vývoji domu na historické parcele. Na druhou stranu ale odkazuje i k samotné technologii, protože betonová konstrukce musela být realizována po vrstvách, aby se eli minovalo riziko zásahu do statiky sou sedního paláce Dunaj, k jehož štítové stěně DRN přilehl. Najdeme tu i další barvy. „Zamýšleli jsme se, jak beto nové konstrukce něčím odlišit od klasického technicist ního šedého betonu, beton jsme přibarvovali, vkládali do bednění různé prvky a vytvářeli tak zajímavé struktury,“ říká Jiří Václavů. „U vřetenového schodiště jsme použili be ton s černou pigmentací, v posledním patře dostal před nost pocitově odlehčující, ušlechtilý bílý beton, vyrobený z bílého cementu, částečně byl použit i modrý pigment, jenž má korespondovat s oblohou.“ U mnohých staveb strohá betonová hmota působí studeně, ale v případě DRNu tomu tak rozhodně není. Díky invenci a citu pro detail archi tekta Fialy zde byl vytvo řen zajímavý svět, který nenudí a působí hravě. Velkou roli v něm hrají také živé rostliny, ze jména na fasádě domu, která se díky nim přiro zeně proměňuje v prů běhu ročních období. V jednotlivých patrech nechal architekt zasa dit tisíce tulipánů, kte ré v době květu vytvoří efektní českou trikoloru, po jejich odkvětu je na hradí vysoké traviny. Na fasádě domu poutá po zornost také neobvyk lá, organicky tvarovaná mříž sestávající z měkce zohýbaných nerezových prutů vytvářejících jem ně měňavou, pohledo vě prostupnou plochu, která propojuje římsu Schönkirchovského paláce s římsou Paláce Dunaj. Podařilo se tak hravě spojit dvě odlišné úrovně obou domů výtvarně zajímavým prvkem, který ale současně koresponduje s materiálovým řešením obvykle používaným na Starém Městě a navíc tvoří ochranné zábradlí lodžií. Hra vost tvůrců a výtvarníků, kteří se na projektu DRN podíleli, se plně projevila i na takovém místě, jakým jsou garáže. Hned vjezd je celý pojednán jako trojrozměrný obraz, černé stěny, strop i vjezdová rampa jsou posety zlatými konturami a na drozměrnými „tahy štětce“. Na tomto řešení Stanislav Fiala spolupracoval s českým mistrem monumentální malby Pa trikem Háblem. Ten se věnoval i dalším plochám v garážích. Zaujmou zde barevně odlišené vstupy v jednotlivých pat rech, parkovací stání vyznačená stopami pneumatik, lidské šlápoty vedoucí k výtahům či „nárazníky“ na stěně z automo bilových pneumatik... Na stěně v podzemí je také velká plo cha s plastickými otisky dlaní dělníků a jejich nástrojů, bez jejichž práce by dům nevznikl. Jako celek působí palác DRN kompaktním a neuvěřitelně kultivovaným dojmem, který bude díky technickým řešením pro odborníky zajímavou inspirací a pro laiky krásnou zastávkou v novodobé historii Prahy.

■ Ivan Sklenář, foto Petr Jehlík a autor